LEKCE  1

1. Abeceda a výslovnost  

a  b  c  ĉ  d  e  f  g  ĝ  h  ĥ  i  j  ĵ  k  l  m  n  o  p  r  s  ŝ  t  u  ŭ  v  z

Většinu písmen čteme stejně jako v češtině, vysvětlení potřebují jen následující:

ĉ vyslovujeme jako naše č

ĝ jako dž

ĥ jako ch

ĵ jako ž

ŝ jako š

ŭ je u, které tvoří ve spojení s jinou samohláskou dvojhlásku (aŭ, eŭ, …) - je třeba odlišit od normálního u, protože to ve spojení au, ou, eu čteme samostatně jako druhou slabiku! (jako v českém slově nauka nebo neurčitý)

Di, ti, ni se vyslovuje tvrdě dy, ty, ny

Všechna písmena se čtou vždy stejně, neexistují zde žádné nepravidelnosti.

Nemáme-li k dispozici písmena s esperantskými diakritickými znaménky, přepisujeme je nejčastěji jako cx, gx, hx, jx, sx, ux, popř. ch, gh, hh, jh, sh, u.

Přízvuk je vždy na předposlední slabice

telefono, federacio 

2. Základní charakteristika slovních druhů  

Podstatná jména

Podstatná jména mají v základním tvaru bez výjimky koncovku –O. Množné číslo se vytvoří od tvaru jednotného čísla přidáním koncovky –J.

Esperanto má jen dva pády, první a čtvrtý (– dále je budeme označovat jako nominativ a akuzativ.) Akuzativ se utvoří od tvaru nominativu přidáním koncovky –N.  

  amiko = přítel

Přídavná jména

Přídavná jména končí v jednotném čísle koncovkou –A  (bez ohledu na rod) a skloňují se obdobně jako podstatná jména, jejichž pád a číslo sledují.

Spojení s podstatným jménem :

nova amiko, novaj amikoj

novan amikon, novajn amikojn

  nova = nový

Zájmena

Ze zájmen se budeme věnovat  nejprve osobním a přivlastňovacím. Ostatní budou probírána v dalších lekcích.

Zájmeno ty a vy se nerozlišuje stejně jako v angličtině. VI je ekvivalentem anglického you.

Zájmeno CI, které znamená výslovně „ty“ se používá jen v básnickém jazyce.

V esperantu dále existuje ještě zájmeno ONI, které znamená neurčitý podmět analogický k německému man, resp, francouzskému on. V češtině překládáme zvratnými tvary s nevyjádřeným podmětem ono (píše se, říká se) nebo výrazy jako člověk/jeden atd.

en la ĵurnalo oni skribas, ke … – v novinách se píše, že …

oni neniam scias – člověk/jeden nikdy neví

Pro skloňování zájmen platí totéž, co pro podstatná a přídavná jména. Stejně tak tedy přijímají v akuzativu koncovku –N.

Mi vidas ŝin. Vidím ji. Ni konas ilin. Známe je.

Zájmena přivlastňovací se vytvoří přidáním koncovky –A za tvar zájmena osobního -> mia, via, lia, ŝia, ĝia, ilia.  

Slovesa

Infinitiv slovesa má vždy koncovku –I. Časování je velmi jednoduché. Sloveso má v každém mluvnickém čase jen jeden tvar; osoba je dána osobním zájmenem nebo jinak vyjádřeným podmětem. Minulý čas pro všechny osoby vytvoříme tak, že nahradíme infinitivní –I  koncovkou -IS, analogicky vytvoříme přítomný pomocí –AS a budoucí pomocí -OS.

Př. časování slovesa PAROLI (mluvit)

Analogicky tvoříme podmiňovací způsob (přítomný) přidáním koncovky –US a rozkazovací způsob koncovkou –U.

Mi parolus. Mluvil bych.

Parolu! Mluv/Mluvte!  

Příslovce

Příslovce, která jsou odvozena od přídavných jmen, mají koncovkou -E, která nahradí adjektivní -A; 

amika přátelský -> amike přátelsky

Příslovce primární, od adjektiv neodvozená, která mají koncovky různé probereme v dalších lekcích.  Př. nun - nyní, hodiaŭ - dnes

Již z prvních probraných pravidel je zřejmá jednoduchost a snadná zapamatovatelnost gramatiky. Zopakujme si nyní na příkladu podstatného jména amiko-přítel odvozování slov. Viděli jsme, že se znalostí tohoto jediného základního tvaru si vystačíme k tomu, abychom vytvořili celou řadu dalších.

1) přídavné jméno: amika - přátelský,á,é

2) příslovce: amike - přátelsky

3) sloveso: amiki - přátelit se (toto sloveso již umíme vyčasovat ve všech časech).

Zatím umíme odvodit jen těchto několik slov,  postupně se však budeme seznamovat s mnoha předponami a příponami, pomocí kterých tento výčet výrazně rozšíříme. 

Číslovky základní 1-10

Číslovky základní jsou nesklonné, v akuzativu tedy nepřijímají žádnou koncovku.  

např.   Mi havas du bonajn amikojn. (Mám dva dobré přátele.)

Nejdůležitější spojky: 

kaj – a , aŭ – nebo , sed – ale, ĉar – protože, se – pokud , ĉu - zda

3. Tvoření otázek zjišťovacích

Ĉu vi bone konas Pragon? Znáte dobře Prahu?

U otázek doplňovacích místo ĉu stojí zpravidla tázací zájmeno nebo příslovce (jaký, který, jak…). O nich více ve 3. lekci.

4. Zápor 

Zápor u sloves tvoříme částicí ne, která stojí zvlášť před slovesným tvarem.

ne havi - nemít

Mi ne havas tempon. Nemám čas.

Ŝi ne konas min. Nezná mě.

Slovní zásoba A: